KDO JE PRO MNE JEŽÍŠ KRISTUS? (13. 8. 2012)

Milí přátelé, v diskusi na Gošárně mi byla položena tato otázka. A já za ni děkuji a pokusím se odpovědět. - Pojem „Ježíš Kristus“ je pro mne souhrnem více aspektů. Je pro mne ČLOVĚKEM, který chodil po Zemi a učil a nalézal své následovníky. Je pro mne MISTREM, který se v souladu s Božím plánem vtělil a podstoupil lidský život, včetně závěrečného utrpení, aby mohl v této zemské matérii učit o Lásce a svém Nebeském Otci. A je pro mne i PODÍLEM VYSOKÉ DUCHOVNÍ VIBRACE, kterou nazýváme KRISTOVSKÁ, a kterou vnímám coby mohutnou vibrující a prosvětlující substanci Vesmíru, sílu inteligence a Lásky. - A snad ještě mnohem podstatnější pro mne je, že Ježíše vnímám i jako ČLOVĚKA POCHYBUJÍCÍHO, který svou víru neměl samozřejmou, ale musel ji - stejně jako my - živit a utvrzovat se v ní opakovaným spojením - v Lásce a pokoře - s Nebeským Otcem. Tento aspekt je pro mne jeden z nejdůležitějších, protože mi dává naději. Že i já toho můžu dosáhnout, ve své nedokonalosti. Energeticky vnímám Vědomí Krista jako obrovskou hybnou sílu Vesmíru, jako integrovanou sílu Lásky a moudrosti, která září jako substance široce v kosmu a je zářičem i majákem pro hledající, a věřím, o čemž se nikde nepraví, že nejen pro lidský druh. Kristovské Světlo se line NEJEN směrem k Zemi, ale i do jiných dimenzí, do jiných realit, byť tam může být přijímajícími bytostmi vnímáno a nazýváno jinak. Může s ním být i jinak pracováno, podle dosažené úrovně vědomí té které živé civilizace, té které rasy, toho kterého vesmírného druhu… Kristovo vědomí je součástí Božské síly, moudrosti, Lásky a inteligence - a prostor lidský a zemský mu nestačí, byl by pro něj příliš těsný. Kristovo vědomí ze sebe vydělilo Ježíše jako lidskou bytost před dvěma tisíci lety, člověka i Boha, a poslalo ho za svým úkolem. I my jsme obojím. Člověkem a Bohem, alespoň tou malou Boží jiskrou v nás, však tak planoucí, že z nejzazších míst vesmíru je její zákmit viditelný - duchovním bytostem. A každý její pokrok. Ježíš nám to přišel ukázat a připomenout… V amazonském pralese mi při rituálech a modlitbách byla dlouho přístupnější Panna Marie, byla mi bližší, přátelštější, pochopitelnější… Pak se mi v jedné vizi ukázal Ježíš Kristus prosící, klečící, s hlavou zakloněnou a dlaněmi v modlitbě vzhůru spjatými, s prsty propletenými. Ucítil jsem, pochopil, že i on jako člověk pochyboval. V té vizi jsem na něj shlížel shůry, viděl ho pod sebou, jak skrze mne VZHŮRU PROSÍ, k Bohu Otci, o sílu, o pevnost, o zahnání pochyb… Byl to pro mne jeden z nejsilnějších okamžiků při modlitbách a obřadech v pralese…

Pochopil jsem, že si už nemusím představovat Ježíše Krista jako nedostižný vzor, jako přísnou ikonu „pro mne umučenou“, ale jako bratra, moudřejšího, vznešenějšího, ale přece jen pochopitelného!!! Jako vzor, který můžu následovat! Který jsem hoden následovat i ve své nečistotě. Protože PROTO on přišel, aby nám tohle řekl, ukázal… To je pro mne dojemné a plné naděje. Kéž nás to pocítí co největší množství… Zároveň nemám osobně rád výrok, že „pouze přes Ježíše je možné poznat Boha, Boží království“. Boží moudrost a láska se klene celým vesmírem a vyslala mnoho učitelů, proroků a zářičů Lásky. Je neuctivé k projevům jiných náboženství tohle říci. Ve skutečnosti je ta Boží síla opravdu jenom jedna. Spíše tedy takový výrok vnímám jako příliš horlivou obhajobu vlastní nalezené cesty, jako křečovité držení se kormidla člunu, poté, co jsme dlouho plavali jako trosečníci na rozbouřeném moři Pochyb a Života… Domnívám se, že jde o formulační neobratnost, která chce spíše vyjádřit, že Kristovská cesta k Bohu je jedinečná a nabízí velmi specifickou Cestu Lásky, moudrosti a pokorného přijetí, že nabízí vedení, pokud se odevzdáme. Spíše bych tedy řekl: „Pouze ve jménu Ježíše Krista a s jeho pomocí dojdeme Boha KRISTOVSKOU CESTOU, v úžasné nabídce kristovského způsobu.“ Myslím, že je to nová duchovní možnost, započatá před dvěma tisíci lety, a nyní znovu velmi aktuální. Tak buďme opatrní a pamatujme, že dogmatismus škodí, zatímco PŘÁTELSKÁ RADOST NAD KAŽDÝM DUCHOVNĚ SE PROBOUZEJÍCÍM SRDCEM naopak povzbuzuje a hladí.

Bratři a sestry, přátelé, na své duchovní cestě SVOBODNĚ HLEDEJME, klidně i kombinujme různé směry, přeskakujme, vracejme se - a věřte, že naše víra a naše pravá Cesta si nás nakonec vždy stejně najde. Anebo my ji. Ale to je totéž… :-) Děkuju tedy za tuhle otázku, která mne donutila formulovat, co jsem cítil. Pokud jsme tady měli ukázky z díla SLOVO KRISTOVO, přijaté texty mystičky Boženky Cibulkové (https://buh.webpark.cz/texty/sk/sk%20obsah.htm), myslím, že ona naléhavá krása, která k nám tak promlouvá, je už projevem SAMOTNÉ PODSTATY KRISTOVY KOSMICKÉ MOUDROSTI, která se přísně i laskavě sklání k nám lidem, jako jedna z možností, jak prozřít, avšak v neskonalé síle, lásce a mohutnosti. - Děkuju i za ukázky a připomínky všech dalších duchovních směrů a tradic, která se tu objeví, která sem přinášíte. A komu se to zdá celé nějak příliš pestré, rozmanité až složité, tak prostě vězte, že stačí BÝT V RADOSTI A V KLIDU a krotit hněvivé myšlenky. :-) A pokud převažuje bolest života nad radostí, stačí myslet více na lidské bratry a sestry než na sebe, přemýšlet, jak jim pomoci, co pro ně udělat, a ono to zázračně přejde. Děkuji přátelům, kteří mi to připomínají… :-) Protože Cesta k Bohu je prostá. I když dlouhá. To jen její popisy jsou složité… Děkuju a přeju nám všem hodně síly, víry a odhodlání… Taky se to učím. No, prostě, taky se snažím. Děkuju, Igor…

 Navštivte náš
video kanál
 Gosch aTV1
Přes 2 200 videí!
123 tisíc odběratelů!
60 milionů zhlédnutí!

Děkujeme, že přicházíte
nabrat inspiraci a posilu!