VESMÍRNÁ GALERIE TADY NA ZEMI A MY, JEJÍ NÁVŠTĚVNÍCI (Igor Chaun, 8. 8. 2013)

Děkuju, přátelé, za poděkování a užitečnou připomínku naší první hostorické GOŠA DOVOLENÉ v Želivu, byť je to necelý týden, co jsme skončili... :-)

I pro mne to bylo moc silné otevírání se a sbližování a porozumění, které tam probíhalo. Měl jsem tam několik velmi silných setkání a povídání, a vlastně by mohlo proběhnout s kýmkoliv z vás, kdyby byl dostatek času. - Nevím, zda to víte, ale jeden originální mladý muž tam na začátku přijel s předsevzetím, že "vztahy pro něj skončily", protože už rezignoval. Odjížděl otevřený, zářící a ZAMILOVANÝ a s (možná) nastávající partnerkou, milou další samostatnou krásnou duší. - Tenhle "vedlejší efekt" Gošárny mne taky moc baví, a je vlastně přirozený, neboť kde jinde najít "podobnou duši"? Už se to prý objevilo i někde na webu na seznamce, říkal mi kdosi v Želivu, prý text ve smyslu: „Hledám milého partnera, nejlépe GOŠÁRNÍKA.“ Tak to mne moc pobavilo a potěšilo!

- Děkuju všem, přátelé, za vaši laskavost, otevřenost, duchovní usilování, se kterými na naše Goša akce přijíždíte... Je opravdu RADOST BÝT TOHO SOUČÁSTÍ! :-) A jak jsem řekl v Želivu při závěrečném loučení v Českém nebi: „Je RADOST být přitom ŽÁKEM I UČITELEM SAMA SEBE v jedné osobě, a moci se přitom dělit s ostatními...“ - Tak se moc těším na zítra, na naše další Goša společné dobrodružství těla i ducha... :-) Igor Chtěl bych znovu moc připomenout - i sobě - přítomnost našich duchovních průvodců, možnost vědomější spolupráce s nimi, a poděkovat jim, za jejich trpělivost s námi, s našimi pády, pochybnostmi i opakovanými chybami… A za jejich Lásku a víru v naši proměnu. A za jejich PRŮVODCOVSTVÍ.

Jsem přesvědčený, že také v Haluzicích budeme mít teď opět „silný doprovod“ a že jistou pozitivní vyladěnost a láskyplnou spolupráci, kterou na našich Goša akcích můžeme opakovaně zažívat, pociťujeme právě díky Nim, našim průvodcům a andělům, díky jejich přítomnosti, spolupráci, ochraně, patronaci, zasvěcení… Velmi, velmi si toho vážím, a vlastně se to teprve učím nahlas přiznávat - i sám sobě - aby to neznělo nepokorně, ale pouze užasle… :-) Samotnému se mi někdy nechce věřit, že je tomu tak, že Gošárna má (stejně jako každé společenství, ba každá bytost fyzicky vtělená) své speciální, mocné, vznešené a laskavé Opatrovatele a Strážce a Učitele z moci Boží… Velmi mne dojímá, jak je ve Vesmíru z Boží milosti tahle spolupráce zařízena a ošetřena, a že ji až fyzicky silně můžeme na našich akcích pociťovat, při meditaci, při hudbě, při rozjímání, ale i při inspirovaných slovech nás Gošárníků, pokud nahlas vystoupíme.

… Děkuju tedy Vesmíru, přátelé, děkuju Vám - a kráčejme prosím dál po naší Cestě, svými životy, v laskavosti a v porozumění, mezi sebou i VŮČI SOBĚ SAMÝM, což někdy bývá nejtěžší… Na druhou stranu je povzbuzující vidět, kolik náš Gošárníků se mění, rozsvěcuje, obrací, prosvětluje - prostě se otevírá a mění k „lepšímu“! :-)

Na Gošárnu (diskuse na Gossscha1 na YT) vkládá občas naše milá Šárka Šandová texty o provázanosti barev a energií, k tomu kterému aktuálnímu dni. Pro dnešek napsala: „Přátelé, dobré ráno, dnešek nám ovlivňuje světle červená:) Povede nás k aktivitě a k životu tady a teď - v přítomnosti, ve hmotě. Je dobré vědět, že pouze podaří-li se nám žít na tomto světě správně, budeme se moci od něj odpoutat a už se sem v dalších inkarnacích nevracet:) Přijít na to, co to znamená „žít správně", a pak tak opravdu žít, je obrovské dobrodružství.  … Tak pěkný den, kamarádi♥“

Chtěl bych vyzvednout slova „Je dobré vědět, že pouze podaří-li se nám žít na tomto světě správně, budeme se moci od něj odpoutat a už se sem v dalších inkarnacích nevracet“. Na jisté úrovni vnímání mohou překvapit. Proč opouštět tento skvělý a „pohodový“ svět a už se „nevracet“? - Odpovím příměrem obrazárny o mnoha patrech. Můžeme ustrnout ve spodním patře, kam světlo zvenku ještě mnoho nedopadá, kryto uličními křovinami. Malá okna jsou zvenku částečně kryta, cloněna. Obrazy nejsou špatné, ale jsou mnoha různých žánrů a některé i velmi expresivní, až bolestivé. Rámy se před očima rozpadají a oprýskávají, jevem tohoto patra je jeho zvláštní nestabilnost a netrvalost…

V podivuhodné věži této pomyslné vesmírné obrazárny jsou ale další patra, kde jsou už VELKÁ OKNA, kde vše je zalito přirozeným jasem, panuje klid a příměří žánrů, barev i námětů a vše je prostoupeno v lásce a vyzařování, což vytváří mocný přirozený vztah mezi návštěvníkem a podstatou tohoto patra… Kdo sem nahlédne, nechce už sestoupit znovu do přízemí, kdo SEM zavítá, lépe porozumí proudění světla a vesmírného vánku radosti a lásky, přicházejícímu doširoka rozevřeným okny… Naplno pochopí krásu místa a stane se její vědomou součástí…

A pak, později a možná v ještě vyšších patrech, už stěny obrazárny jako kdyby se rozestupovaly a sám Vesmír stává se místem pobytu. Galerie však již nemusí být stálá, nemá už vlastních „pevných stěn ani oken“, a přirozeně mění svou podobu i úlohu v přímém napojení na trysky Stvořitelovy kreativity, a podle našich „potřeb“. Obrazy této galerie již nemusejí „viset na zdech“, ale jsou námi pociťovány přímo, kdekoliv ve Vesmíru. … Když si uvědomíme mohutnost a genialitu této MNOHAPATROVÉ GALERIE, pochopíme, že jakkoliv se nám dočasný pobyt v přízemí budovy mohl jevit v některých okamžicích nádherný a mocný, cílem není v přízemí zůstat, ale CO NEJRYCHLEJI SE dostat odtud, postoupit a zažít tyto stavy vyšší. A pak pochopíme ty, kteří nám to připomínají, a pocítíme vděčnost…

Jak to udělat? Jak se CO NEJRYCHLEJI „dostat odtud pryč“? - Životem samotným, tím, že budeme mít odvahu ho prostě žít. Nejen s jeho radostmi, ale i s jeho bolestmi a pády. A postupně a přirozeně zesilovat DUCHOVNÍ PRÁCI, SPRÁVNĚJŠÍ ŽITÍ A PŘÍPRAVU VĚDOMÍ NA SÍLY A INGREDIENCE „vyšších pater“. Nemůžeme tam vtrhnout hned, rovnou… Spálilo by nás to. Musíme se to naučit, a vlastně i zasloužit! Tak jako netrénovaný nezvedne vzpěračská závaží v tělocvičně naráz nad svoji hlavu, tak „netrénovaný“ nevstoupí do vyšších pater galerií, dokud na ně nebude připraven. Vlastně by je ani nespatřil. Anebo by mu jejich Světlo popálilo zrak, totiž vědomí…

Někteří v přízemí galerie v důsledku patra samého ovšem dokonce popírají existenci vyšších pater a natolik jsou spjati s prohlídkou daného patra, že je myšlenka na VYŠŠÍ PATRA BUDOVY docela i popuzuje. I to patří k prožitkům přízemního patra - galerie na vnímání, prohlížení a zažívání Stvořitelem nabídnutých obrazů vždy k danému okamžiku a úrovni bytí.

Je však ještě dobré zmínit, že galerie má i suterén a sklep. I tam se může návštěvník nedopatřením dostat. Tam už je velmi málo Světla a nechtěný návštěvník tam může potkat mnoho podivných bytostí z tak zvaných „nižších světů“. Pobyt zde je bolestný a dlouhý. Stav našeho přízemního patra jeví se nám pak ve vzpomínce doslova Rájem. Je dobré vědět, že i odtud se návštěvník posléze dostane. Ale může to bolestně trvat tisíce „prožitkových let“.

Proto, přátelé, SPĚCHEJME VZHŮRU, ke Světlu, do vyšších pater, připomínejme si jejich existenci, posilujme se na Cestě a připomínejme si i krásu podivuhodných obrazů, rámů ba i průvodců v rozích našeho patra „přízemních místností“. Oni sem byli z vůle Stvořitele delegováni. Jsou nám připomínkou a nápovědou VYŠŠÍCH PATER. :-) A moc díky každému, kdo nám to připomíná… Uf! - Děkuje a zdraví Igor

A dodal bych, že v prosinci 2012 jsme měli zažít „konec světa“, či cosi takového. Nekonal se, a pro mnohé to bylo důvodem ke smíchu, ne však k Radosti… Myslím, že podivuhodný čas, který potom nastal, je právě výzvou SCELOVAT NABYTÉ UŽ POZNÁNÍ s vlastním životem a jeho praktickým výkonem. - Myslím, že je dobré si tohle navzájem připomínat a vysvětlovat, že jsme „návštěvníci galerie“, kterým už neprochází smrkání, šoupání nohama, hlasité výkřiky a hrubější počínání na adresu ostatních návštěvníků patra. A kteří už větří lačně a toužebně vůni a Světlo z vyšších pater, byť zároveň ještě chvílemi divokou a pudovou smečkou jsou… Věřím, že si toho také všímáte, že si to také uvědomujete. A že je to „pokrok z donucení“, avšak že jsme se k němu „donutili“ my sami, vlastním vývojem a usilováním a touhou po Bohu, neboli po dalších a vyšších patrech ÚŽASNÉ GALERIE JEHO VESMÍRNÉHO STVOŘENÍ, která také připravil pro nás, své děti, z lásky a touhy po znovusjednocení… Tak si toho važme. A je moc dobře, že jsme nyní, v létě 2013, stále TADY pospolu, vlastně silní a zdraví (až na občasné rýmičky těla…) a můžeme se navzájem podporovat a informovat… - Vnímáte to taky tak? - Děkuju, Igor :-)

----------------------------------------

Milí přátelé, po zveřejnění na FB se ihned objevilo několik vašich milých reakcí. Dovolte mi ocitovat kousek, který vhodně doplňuje výše řečené… Moc děkuju, s Láskou Igor…

Alenka Nováková: Igorku, krásné... P.S. přesto bych nespěchala... dá se tu dělat spousta krásných "věcí" ... je tu krásně a všechno má svůj "čas" ....

Václav Jemelka: krása Igore, děkuju...děkuju, že jsi tady a že tady můžeme být všichni spolu, děkuju za to co děláš a jak to děláš...souhlasím s tebou, být "tam" jen na chvilku, nebo se na okamžik dotknout je zážitek na celý život, hluboký všeproměňující. ve vyšších patrech galerie začne každá bytost vnímat další aspekty Života/Boha/Pravdy/Lásky, o kterých možná ani nesnil, jako součást běžné každodenní reality, jen bez oslavných fanfár, jako tomu bývá v knihách a dokumentech. Rozhodně to stojí za každou malinkou snahu, nebo úsilí. Milující a laskaví průvodci nám budou vždy pomáhat, i když si to třeba nedovedeme představit.

Šárka Šandová: Igore, děkuju:) A jen bych pro upřesnění dodala - pro Alenku, třeba, že opravdu nejde o to spěchat, protože ono se to stejně uspěchat nedá:), jen je dobré vědět, že sem přicházíme proto, abychom se "vyučili" a pak se vědomější vraceli a byli ku prospěchu stvoření ve vyšších patrech (ani tam se ale nebudeme poflakovat, je tam pořád co dělat:)) A taky děkuji za připomenutí i těch nižších pater, kam se Světlo moc nedostane - i o nich je třeba vědět. Nakonec filmy Náš domov nebo Jak přicházejí sny to docela hezky objasňují. A kdo rád čte, tomu doporučuji knihu Svědectví ze života po smrti (vydalo nakl, Patmos v Karviné). Je to příběh duše, která se vzhůru vědomější navrací:)

Igor Chaun: Děkuju, Šárko, děkuju, Alenko, za dovysvětlení a doplnění... - Ano, jednou jsem si při meditaci při rituálech v Amazonii poslal Vzhůru otázku: A kde to vlastně celé "končí"? Kde jsou vlastně meze, hranice mého pochopení? Toho, co mohu ve Vesmíru poznat, ujasnit si, prožít na Cestě ke Světlu...? A přišla mi jemná, avšak velmi konkrétně laskavá odpověď: O to se, bratře, teď opravdu nestarej a nestrachuj. Pouze se otevírej, čisti a "pracuj". A SPOLUPRACUJ S VESMÍREM A JEHO KRÁSOU. Je toho tolik, že o "hranice" svého poznání se opravdu bát nemusíš. Bude stále co poznávat, stále co zažívat, stále co"nově chápat", i v příštích životech, stavech a dimenzích, protože cesta k Bohu je pro tvé vědomí neskonale široká, bohatá, pestrá a v budoucnosti provždy platná... Tvá otázka po "limitech poznání" pochází tedy pouze z tvé mysli a současné sféry bytí, která se z podstaty sama jeví limitovaná... A je zbytečná. - Uf! - Děkuju...

Šárka Šandová: Limity poznání nejsou, a proto je stále na co se těšit. A taky nejsou limity Lásky, a i když z nás láska proudí, může proudit víc, může tryskat a pak tryskat ještě víc... Z toho není možné se neradovat. A když je nám někdy smutněji, můžeme si tohle připomenout - smutek pak přejde rychleji... :-)



Kontakt

GOSCHA spolek

Pukšice 16
Uhelná Příbram
582 82 Golčův Jeníkov
IČO: 22769056
DIČ: CZ22769056


Igor Chaun
Šárka Hudečková
Lucie Scantlebury
Veronika Pěkná