SVATEBNÍ ŠATY V OŘÍŠKU ZAHRADNÍM (1. 9. 2012)

Přátelé milí, moc vás zdravím a děkuju za vaše krásné komentáře. - Abych vám ještě více ztížil výběr, kterého dne se zúčastnit našeho Setkání v Chotěboři o víkendu přesně za 14 dnů (a abyste se rozhodli udělat si čas na celou akci!), povím vám dobrou novinu: v neděli od 14-ti hodin za námi přijede prezidentská kandidátka Táňa Fischerová, aby nás pozdravila, poděkovala Helence za podpůrné video, a pověděla nám o svém vnímání Ducha a změny ve společnosti. Byla velmi vstřícná a mám z toho radost. Také z její skromnosti, se kterou hovořila. Na neděli je v jednání ještě také Daniela Fischerová :-), dramatička, buddhistka a skvělá žena, kterou znám ze společných meditací v 90. letech. A z natáčení dokumentu GEN. Pokud bude moci (má předtím svou akci v sobotu), v neděli přijede. Bylo by to další skvělé obohacení, mému srdci blízké, a věřím, že i vašemu.

A pokud jsme u té skromnosti. - Když jsem poprvé hovořil s docentem Králem, který nám v sobotu poví o svém vědeckém důkazu Boha, ten nesmírně milý pán se do telefonu rozhovořil. A já mu říkal. „Pane docente, já jsem tak rád, že se uvidíme, že natočíme video.“ - A on řekl, ve svých dvaaosmdesáti letech s obrovskou laskavostí a vroucností, až mi slzy vyhrkly: „To ne vy mně, to já vám, pane režisére, jsem vděčný, že mi dáváte šanci veřejně mluvit o kráse a nádheře Božího díla a šířit jeho moudrost!“ - Tedy přátelé milí, to bylo něco… Ta jeho pokora a klukovský úžas nad dílem Stvořitelovým mne dostaly…

No a do třetice, ještě jeden příběh: V týdnu jsem jel do jednoho městečka pro vápenec na obklad. Cestou jsem se zastavil, na kraji města, v jednom malém zahradnictví. „Jen tak“ nakouknout… Nic moc tam nebylo, ale za ním se ukázalo, že je ještě jedno zahradnictví. Schované, takové divočejší, jako v pohádce, jako svatební šaty v oříšku… - Tak jsem vešel a uviděl pána. Hodného, nemluvného. Řekl mi, že vlastně mají zavřeno, že už tam jen občas bydlí a prodají něco, ale že mu ruply nervy, složil se ze světa, ze zaměstnanců, kteří ho okrádali, z přemíry práce, že si vše moc bral - a prostě se udřel. Byl klidný, pokorný, hodný, medikovaný. Povídal jsem si s ním a bylo mi dobře. I jemu. A stále jsem otálel, a nevěděl proč, ač prodejce kamene na mne už na druhé straně města čekal. A pak přišla paní, manželka. Taková drobnější energická hodná paní, taky ustaraná, ale plná ČEHOSI… No, přátelé, já, když se objevila, jsem okamžitě dostal slzy do očí a dostavilo se mi obrovské pohnutí. I teď, když vám to píšu, se mi slzy kutálejí po tváři. Nevěděl jsem proč. Prosmekla se mezi námi, mezi skleníkem a trsy vzrostlých květin, a podivila se: „On vám to řekl? Že se zbláznil?“ - Já: „Ano.“ A nevydržel jsem to. „Promiňte, paní, vy se zajímáte o duchovní věci?“ - Usmála se: „Tak to jste tedy trefil správně.“ - Cítil jsem z ní obrovskou sílu. Ale přátelé, takovou, že se to skoro nedalo vydržet. A zase, to obrovské dojetí ve mně, jako kdyby kámen ve mně pohnul se, u srdce. „A můžu se zeptat,“ pokračoval jsem, „jakého máte duchovního rádce, nebo vzor, nebo učitele, nebo jaký směr?“ - Usmála se: „No přece Ježíše,“ a rezolutně pokračovala. „Přece Ježíše Krista.“ - Přátelé, já jsem k ní byl, a k energii, kterou jsem skrze ni cítil, nesmírně přitahován. Cítil jsem, že nastal čas porušit „společenskou konvenci“ a využít příležitosti. Nebylo to z rozumu. Bylo to ze srdce. Prostě šlo jen o to ROZUMEM to SRDCI dovolit… Ano, věděl jsem, že se s ní MUSÍM POMODLIT. Paní mezitím pokračovala. „Obětovala jsem deset let života teď manželovi, aby nebyl v ústavu, ale já musím. Já jsem jasnovidná. Já vidím, co se stane, zmizelé, tragédie, autonehody.“ - A začala vyprávět různé příklady. Zastavil jsem ji: „Já vám věřím! Ale, tohle mi teď, prosím, neříkejte! - Musíme využít našeho spojení a pomodlit se. Máte tady někde nějakou sošku nebo obrázek Krista?“ - Věděl jsem z pralesa, z prožitých vizí, že nejde o vyznávání se k modle, ale o využití předmětu jako zesilovače, kterým pro lidské vědomí srozumitelněji a čitelněji proudí Božská energie vzývaného duchovního objektu. - „Nemám, tady ne,“ řekla, aniž se podivila. - Vzpomenul jsem si, že mám v peněžence obrázek Ježíše. Zašli jsme za domek a tam jsme, přátelé milí, položili obrázek do trávy, zapřeli o stvol, a směrem k širé louce, ano, přátelé, v obrovském pohnutí a já v pláči, který mne prostoupil, jsme poklekli, padli na kolena, s tou „neznámou paní“, a modlili se. Ona Otče náš (vůbec se tomu nedivila, bylo to pro ni samozřejmé), a já pak svou prosbu k Ježíšovi, o milost, o sílu, o věrnost Pravdě… Přátelé, věřili byste tomu? Přátelé, věřili byste, že tohle člověk prožije dnes, kdy vstupujeme do třetí třetiny roku 2012, v Kraji Středočeském, a nemusí do Amazonie, ani na poutní místo? - Síla té milé a skromné paní, Milost, kterou jsem z ní cítil, bytosti andělské, které ji doprovázely, byly tak ohromné, že mne jako nejmenšího človíčka donutily k prosbě, k pokoře a k modlitbě, k šanci využít to zvláštní spojení, v zapadlém zahradnictví, v svatebních šatech v oříšku zahradním… Přátelé, jako ty svatební šaty v oříšku, tak je Duchovnost skryta všude kolem nás. Je na nás, je naším úkolem, se zcitlivět, abychom ji vnímali. Nemusíme do Amazonie. Nemusíme vůbec nikam, jen do svého srdce sestoupit. A přiznat si pravdu, o vlastní nedokonalosti, a o možnosti spojení s Bohem. O možnosti vnímat tyto síly a být vysoce povznesen jejich působením, ba v mnohém omilostněn a Bohu přiblížen. Je to naším cílem, je to naším úkolem, je to naší MOŽNOSTÍ, jsme k tomu vybaveni. Bolí to, nechce se, ale je to možné. A stojí to za to. Způsobem, který si v běžném našem stavu vědomí ani neumíme představit, tu kvalitu, to Světlo, tu Sounáležitost, které TAKÉ můžeme být schopni, UŽ TEĎ (ne „potom“, ne „až“, ne „jednou“!), pokud povolíme obruč strachu a nevíry a sobectví. A otevřeme se tomu Světlu. Už teď, TEĎ je to možné… Znovu jsem si to ověřil, na každém kroku je to kolem nás. Děkuju Bohu, že mi dal schopnost si toho všímat. Prosím Boha o sílu být této Pravdě nablízku, ustát její Světlo… Protože pro nepřipraveného je spalující… A pro nečistého.

… Tak co říkáte, pozveme paní Věru do Chotěboře? :-))) Už jsem to s ní předběžně domluvil. :-) Tak hezkou sobotu všem! Přátelé milí… :-) A abych nezapomenul, za 14 dnů v sobotu večer bude u ohně zase skupina GRI-GRI, šamanské africké ohňové bubnování! Už se těším. Třeba vezmu zase nunčaku! :-)



Kontakt

GOSCHA spolek

Pukšice 16
Uhelná Příbram
582 82 Golčův Jeníkov
IČO: 22769056
DIČ: CZ22769056


Igor Chaun
Šárka Hudečková
Lucie Scantlebury
Veronika Pěkná