Povídání v Zeleném mlýně a noční autostop (14. 8. 2012)

Přátelé milí, moc vás zdravím a děkuju za krásná slova a vaši milou reakci na mé včerejší spontánní povídání o Ježíši Kristu. Medulienka a další mi krásně poděkovali tady i na Gošárně, kam jsem text také vložil. Medulienko milá, oba víme, že činy a postoje jsou Ježíšovu srdci bližší, než sebekrásnější slova, a tak myslím, že ty to děláš úplně nejlépe, a já jsem ten, co se má hodně ještě co učit, a slova a myšlenky uvádět do skutečné životní praxe. Ani já bych se neodvážil o Ježíšovi takto hovořit, kdybych nebyl otázkou vybídnut. A kdybych tkanivo odpovědi už dlouho na jazyku neměl… Ale když už jsem byl vyzván, tak jsem otázku přijal... :-) Každý máme dělat, co cítíme, že je naším úkolem a smyslem. A tak se prostě snažím…


Dnes se ke mně blíží malá gošárenská výprava, pár dobrovolníků přátelských, kteří se rozhodli "donutit mne" k úklidu a zprovoznění už toho mého sálku na statku, bývalé maštale, a tak jsem rád, i když trochu nervózní, abychom to zvládli. V budoucnu věřím, že se v té krásné prostoře sejdeme při nějaké akci, ať už přátelském posezení u krbu, nebo při nějakém semináři, akci, přednášce. Protože s tím jsem tenhle prostor budoval. - Moc děkuju vám všem za zájem a sdílení. A vaše laskavé příspěvky tady. A přeju krásný den... Igor

A ještě, než komando čistoty dorazí :-), povím v krátkosti o sobotním setkání a svém povídání v Zeleném mlýně ve Všetatech. Bylo to zvláštní, nevím čím, ale nepovedlo se to zcela. Vše proběhlo jako obvykle, povídání, ukázky filmů, humor i duchovno, ale přece jen se přítomní nějak nenaladili, nebo já na ně ne. Bylo to z publika vstřícné, ale jako kdyby mnohem chladnější než obvykle. Uvědomil jsem si, jak už jsem „zhýčkaný“ krásnou atmosférou a vřelými reakcemi, které na povídáních zažívám, a že jsem je „automaticky“ očekával i zde. V průběhu svého povídání jsem na intenzitě spíše ubíral, prošel obvyklá témata, udělal legraci i slovy apelujícími zabouřil, ale cítil jsem únavu v sálku a s těmi asi 25 přítomnými posluchači jsem živý kontakt prostě nenavázal. Alespoň ne tak, jak jsem zvyklý. Dokonce byla i meditace, a myslím, že velmi silná. Ale pak, zase nic… - Po skončení jsem se zeptal jedné důstojné sošné ženy, která seděla na dece vlevo a která evidentně nebyla se mnou příliš spokojena, jak to na ni působilo, a ona řekla, že ne dobře, protože to ode mne bylo manipulativní. – „Manipulativní? Za jakým účelem?“, zeptal jsem se. „Vždyť já nechci peníze, nechci následovníky, sektu ani sektičku. Prostě jsem jen přijal pozvání a hovořím o své zkušenosti.“ – Že prý moc tlačím na pilu a ona že to má jinak. A že manipulativní vlastně bylo i to, když jsem v v dokumentu Cesta do Indie umlouval Richarda Gereho k rozhovoru, s argumentem, že ho žádám jako „buddhista buddhistu“, protože ve skutečnosti jsem ho stejně žádal jako režisér, protože jsem s ním pak točil. – To mne dostalo. Přijal jsem to pokorně, ale s jistým vnitřním rozladem. Pak jsem pochopil, že jsem si přešd začátkem nedostatečně uvědomil, že mé vystoupení nebylo soliterní, ale součástí čtyřdenního semináře už od čtvrtka, a lidé byli unavení, a zrovna v sobotu odpoledne měli po těžké rodinné konstelaci, právě v tomto sálku, kde se uzemňovali a patrně „zbavovali manipulace“. Ach jo. :-) A pak jim tam vlétne Chaun a expresivně hovoří o kosmu a bytostech a Amazonii… :-) Ale co bych jinak změnil? Asi nic, stejně bych to povídání udělal jako vždy. Odjížděl jsem unaveně nocí, a říkal si, že třeba už ta povídání neumím, že jsem už za poslední rok dva řekl, co jsem měl a věděl, a že už toho mám nechat, protože už tu KRÁSU NEBESKOU jenom oslabuju, a že už nejsem jejím dobrým služebníkem. A pak jsem si zase říkal, že se nic neděje, že je to přirozené, že někdy to lidem sedne víc a někdy méně, ať se snažím jakkoliv, a taky jsem přemýšlel, zda ta dáma třeba neměla pravdu, zda nejsem opravdu trochu „manipulativní“, už tím, že vlastně chci lidem předat tu krásu a Lásku Božího díla, jak jsem ji ve střípku zahlédl, ach, tak oslnivém. A tak jsem se probíjel nocí kolem Brandejsa, směrem na statek, unavený a smutný, a ve tmě jsem zahlédl obrysy dvou mladých stopařů… Váhal jsem, měl jsem věci na zadním sedadle, vezl tam své knihy (žádná se neprodala! :-), a tak jsem dvojici přejel. Ne autem na placato, ale jako že minul, jel jsem dál. :-) A v tu chvíli jsem si řekl: musíš udělat dobrej skutek. Musíš pomoct, za to, žes ne zcela měl úspěch se svou duchovní misí v Zeleném mlýně. A dojel jsem na kruhový objezd a nocí se ke dvěma siluetám zase vrátil… Byli překvapení a hnali se k mému autu, že prý do Jičína. Otevřel jsem dveře. „Jé, vy jste Igor Chaun!?!“ řekl mladý muž překvapeně. – „Ano!“ – „Já vás znám. Já poslouchám vaše přednášky! To je neuvěřitelný, že jste teď tady. Chtěl jsem vám moc poděkovat. Jmenuju se Honza a je mi 27 let. Tohle je Nikolka, je jí 21 let. Ona na to ještě moc není, i když se snažím jí to taky předat!“ smál se Honza. Nasedli a za jízdy mi říkali, že se pomodlili, aby jim někdo zastavil, a vysílali do tmy: „Prosím, řidiči, zastav nám, až nějaký pojedeš. Určitě jsi smutný a jedeš sám, a mi si k tobě nasedneme a budeme si s tebou povídat a řekneme ti cestou něco hezkého!“ A vyprávěl, Honza, že viděl na webu asi šest mých povídání, a že to v něčem změnilo jeho život, a že se naučil „ode mne“ VĚŘIT A PROMĚŇOVAT SVÉ MYŠLENKY VE SKUTEČNOST, a vyprávěl, že když měl státnice, tak znal dobře odpovědi na otázku 4 a 8, a řekl si, že poprosí, aby si je vytáhl, protože Chaun říkal, že je to možné, a přátelé, neví prý, jak je to možné, ale vytáhl si opravdu otázku 4 a 8 a udělal státnice, a byl užaslý a uvěřil, že TO JE CELÉ PRAVDA. A tak jsme si povídali dál, a on jmenoval filmy, které viděl na kanálech Goscha, jak ho fascinovali dokumenty o vodě, a jak jím rezonuje dokument Paralelní světy o možných alternativních realitách, a mé srdce se radovalo, a odvezl jsem je až do Poděbrad, kde u výpadovky na Jičín zkusili poprosit o cestu dál… (Zahnal jsem myšlenku odvézt je až domů, byť byla poměrně silná.)

A pak jsem zamířil nocí ke statku, unavený, ale šťastný, protože teprve v tuto chvíli se to všechno nějak spojilo a začalo zase dávat smysl, protože jsem zase ucítil, že i když se třeba chvíli zdánlivě nedaří, jak by člověk „chtěl“, tak se má snažit dál a pokračovat, v tom, co cítí, že je teď zrovna jeho úkolem…. :-) Děkuju vám, přátelé, že jsem vám mohl povědět tenhle příběh. ANO, celé to funguje, Vesmír, naše životy, pozemský i duchovní rozměr,  a celé to má geniálně provázaný smysl! - Přeju nám všem, ať máme pozorně upřenou mysl na otázky 4 a 8, a věřím, že i my si je jednou vytáhneme…!!! :-)))) Děkuju! Krásný den nám všem přeje Igor



Kontakt

GOSCHA spolek

Pukšice 16
Uhelná Příbram
582 82 Golčův Jeníkov
IČO: 22769056
DIČ: CZ22769056


Igor Chaun
Šárka Hudečková
Lucie Scantlebury
Veronika Pěkná