Igor v Karviné - psaní od Lenky (18. 3. 2013)

Milí přátelé, po přednášce v Karviné mi napsala Lenka tenhle dopis, s tím, že ho sama neumí zveřejnit, abych to udělal. Váhal jsem, ale udělám to, s prosbou, abyste ho vzali ne tak, že se chlubím nebo pyšním, ale že se chci podělit o obrovskou radost, kterou mi takovéhle reakce přinášejí… Uvědomil jsem si, že co dělám, to všechno cestování, povídání, meditace, natáčení, setkávání - že to je prostě Práce, práce, skutečná práce... Taky se podle toho pak někdy cítím... Unavený, ale šťastný... Tak tohle krásné psaní v dobrém úmyslu a v pokoře nabízím ke sdílení… - Děkuju, Lenko, děkuju, přátelé… Ať žije naše radost, víra, Láska a naděje… - Igor

 ---------------------------------------------

Lenka Částková, 18. 3. 2013:

Ahoj Igore, moc Tě zdravím, a s láskou na Tebe vzpomínám. Ještě jednou Ti chci moc poděkovat za všechno, cos pro mě udělal. Napsala jsem svůj příběh o tom všem co se stalo v Karviné. Posílám jej v příloze, protože vážně nevím, kam to vložit. Na Gošárně jsem žádnou registraci nenašla. Prosím Tě, Igorku, jestli najdeš chvilku, tak si to přečti, a jestli se Ti to bude zdát vhodné, tak to tedy zveřejni tam, kde myslíš. Třeba to opravdu někomu pomůže. Měj se moc krásně, a Bůh Tě opatruj. Lenka

 ***

Igor Chaun bude v Karviné. Dnes večer jsem to četla na Facebooku. Nebylo to plánované, ale bude tam místo jiné přednášející, která náhle onemocněla. Je to jen kousek odsud. Já bych tam tak moc chtěla jet! Mám ale tolik práce, tolik povinností. A kdo uvaří oběd? Kdo za mě vyrobí všechny ty zakázky? Co by na to řekl manžel. Nejspíš mě pošle do háje zeleného. Tyhle „věci“ neuznává. Myslí si, že je ateista. Vždyť o tom festivalu vím už dlouho, a nic mě tam netáhlo. Jak to, že teď tam tak moc chci jet? Chci to jen kvůli Igorovi? Proč? Je to jen příležitost vidět známého režiséra? Vždyť ty jeho přednášky na You Tube znám nazpaměť. Co dalšího by mi asi tak řekl? Třeba by znal odpověď na to, co mě tak dlouho trápí? Ach jo. Naťuknu to u večeře....hmmm, manžel souhlasí. Mno, nechám si to projít hlavou. Ale možná... měla jsem dnes tak zvláštní sny...

Nemůžu dospat. Celou noc jsem myslela jen na toho Chauna! Vím, že toho mám hodně na práci, ale já tam chci jet. Musím tam jet. Teď už to vím jistě.

Dokonce i manžel se mi nabídl, že mě odveze tam i zpátky! I peníze najednou byly!

Bože, děkuji ti.

 

Sál je skoro plný. Přichází Igor. Bílý jako křída, na spáncích se mu lesknou krůpěje potu.

„Přátelé, musím se vám omluvit, ale není mi dobře, před chvílí jsem málem omdlel.“ Sál úplně ztichl, zatím co se Igor pokoušel mluvit dál. Cítím k tomuto člověku tolik lásky, chci mu ji poslat, aby ji cítil, aby mu pomohla. Nikdy jsem to nedělala, nevím jak to udělat. Pane Bože, pomoz mu, prosím!

Pozvolna se mu do tváří vrací barva. Narovnal se, jak to dělává, znatelně pookřál, a děkoval: „Přátelé... ale... teď to cítím... je mi mnohem lépe.... děkuji.“ Na tváři překvapený úsměv, a pak cosi jako... čemu se vlastně divím?

„Děkuji.“ Igor povídá, vzpomíná, vypravuje. Většinu znám, a přeci je to tak nádherné tady být, a jen poslouchat. Neříká ale nic, co by mi mohlo pomoci. Co by mě třeba nějak navedlo k rozluštění mého trápení.

 „Přátelé, pokud máte otázky, ptejte se, prosím“.

No já bych otázku měla, ale chybí mi odvaha se zeptat. Mám se zeptat? Je tady plný sál. Třeba je moje otázka úplně hloupá. Hrdlo se mi stahuje, pláč mám na krajíčku. Nedokážu teď mluvit, navíc takto veřejně se ptát na něco pro mě tak soukromého. Pane Bože, pane Bože, já to nedokážu. Ty mě znáš. Ty víš, že se nezeptám. Prosím odpusť mi, já nemůžu. Tak moc bych chtěla znát ty odpovědi. Když mi je dáváš ty, tak já nevím, jestli jsou opravdu od tebe. Kdyby je ale řekl Igor, bylo by to potvrzené. Jenže já se nezeptám a dál se budu trápit. Prosím, Bože, pomoz mi!

„Přátelé, navrhuji krátkou meditaci“.

 Hmmm, meditaci. Jak to říkali, že se to má dělat? Prsty spojit, dlaně nahoru, zavřít oči...jde to snadno. ..........buch. Vnímám, jak mi obrovský bílý sloup vychází z hlavy, ale je to taková tíha. No já to snad neudržím. Hlavu mi to tlačí dolů. Ten sloup je tak bílý! Tak těžký! Takhle to vypadá když někdo medituje? Musím se pak zeptat.

Konec meditace. Konec přednášky. Potlesk.

Igor se podíval na mě a říká: “Přátelé, ještě bych vám chtěl něco povědět. Jednou ráno jsem dostal odpověď. Takovou, jakou bych sám nevymyslel.“

Cože? Co to říká? Vždyť to je přesně to, co se stalo mě!

„Ale pozor přátelé. Dávejte veliký pozor, odkud ta odpověď je. To první, co vám přijde, je odpověď pro vás. Zpráva shůry. To ostatní potom už jen pracuje váš mozek.“

Prásk!!

Vždyť on mi odpovídá. Já se nezeptala, a on mi říká, co potřebuji slyšet! Už to vím. Pro toto jsem sem přišla! Pro tuto odpověď jsem dnes tady! Bože děkuji, děkuji ti. Bože, ty jsi tak úžasný. Maje uši, neslyšela jsem tě, a teď to slyším. Teď to vím! Děkuji!

Mám to tomu Igorovi říct? Mám mu říct, jak neskutečně mnoho pro mě udělal? Ale ne. Má tam nějaké známé, nebudu ho otravovat svými pocity.

Odcházím na další přednášku, a je mi zase tak krásně!

Přednáška pěkná. Lidé už odešli. V aule vidím jen chlapíka v zářivě žluté mikině. Krásná, sluníčková mikina...vždyť to je Chaun! Přicházím k němu blíž. Na vzdálenost asi tří metrů jsem se zastavila. Je to hloupé. Co mu chceš říct? Chceš mu to všechno vyprávět? Raději ne, ale to už mě Igor chytá kolem ramen, a chlubí se novou mikinou.

„Můžu s vámi mluvit, prosím?“

„Jistě“, usmívá se Igor.

Všechno vyprávím, asi to není moc souvislé. Začínám se třást, jako osika.

Igor mě nezavrhuje, ale nabízí tykání a vypráví, že to ještě není všechno, co se toho dne událo:

„Víš, když přednáška skončila, ptala se mě Majka, proč jsem to říkal, a že to nebylo třeba, a že to nikdy neříkám a že to nebylo v plánu. Teď už to vím. Už vím, proč jsem to říkal. Říkal jsem to pro tebe. Napiš o tom, jestli chceš. Pro ostatní. Třeba jim to může pomoci, stejně, jako to pomohlo tobě.“

Tak jsem to napsala, jak jsem to cítila.

Bohu díky. Lenka

 ***

 Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“ Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat, já jsem Mesiáš a svedou mnohé. (Matouš 3,4,5)

Povstanou lživí proroci a mnohé svedou. (Matouš 11)

  Je mi tak krásně! Jsem tak plná lásky, soucitu a pochopení! Mám pocit, jakoby mě to mělo roztrhnout, jak jsem toho plná. Dokonce dokážu pochopit i všechny ty strachy a bolesti, které lidé vyjadřují svou agresivitou a sebeprosazováním. Je mi moc líto, že necítí to, co já. Že nejsou tak šťastní jako já. Bože, prosím, dej jim ten zrak, který prohlédne, ať vidí Tvé nekonečné milosrdenství! Dej jim ten sluch, který uslyší Tvá slova lásky! Vždyť vše, co jsi stvořil je tak úžasné, že pouhá slova nevyjádří všechnu tu vznešenost, krásu a lásku! Bože, děkuji!

Veď nás cestou, která vede k Tobě Bože, a když zloudímě, ztratíme směr, naveď nás prosím zpět na tu cestu,  které nás dovede až k tobě. Bože stůj při nás! Ochraňuj nás!

 ... neslyším hlas, jen odpovědi. V jediném okamžiku znám odpověď, jakou bych nikdy sama nebyla schopna vymyslet. Najednou prostě vím. Znám odpověď se všemi souvislostmi.....tohle není z mojí hlavy! A z čí tedy?

-To si jako fakt myslíš, že s tebou mluví Bůh? Nebo alespoň nějaký anděl? A co když to je padlý anděl, který ti našeptává všechny ty odpovědi? Co když to, co slyšíš, nepochází od Boha?

 -A od koho jiného? Vždyť Boha jsem prosila. Boha jsem se ptala. Tak to přeci musí být odpovědi od něj. Když myslím na Boha, cítím se jako v nebi! Je mi s ním tak krásně!

 -No, právě. Copak Ježíš sliboval, že ti na zemi bude krásně? Nečetla jsi náhodou v Bibli, že tady na Zemi máš prožívat utrpení, a teprve až v nebi ti bude krásně? Jak to, že je ti krásně už teď a tady. Nezdá se ti to divné? Není to jen šálení toho druhého? Není to jen pokušení, jak tě dostat od Boha?

 -Ale vždyť...podívej se , kolik lidí cítí, slyší a říká totéž co já! A všichni jdou za tím světlem, za tou nadějí...

 -Já vím, Gošárna, Teal Scott, a všechno to co posloucháš, cha, cha. A nejsou to ti falešní proroci?

 -Ach jo. Že jsem tu Bibli vůbec četla. Ale Bůh je láska. Vím to. Cítila jsem to!

 -A už to necítíš? Už to nevíš?

 -Já už nevím, co vím, a co nevím. Už si ani nejsem jista svými pocity. Je mi tak strašně, jako bych seděla na dně propasti a ne-do-ká-žu se z ní vyhrabat! Mám v tom guláš. Už nevím nic. Ničím si nejsem jistá. Nevidím, neslyším. Vím jen jedno. Nechci nic, co bys nechtěl ty, můj Pane. Chci jen tebe Bože. Bože prosím, pomoz mi. Nenechávej mě tu samotnou. Je mi tak strašně zle! Prosím, můj Pane, Bože, pomoz mi!!!




Kontakt

GOSCHA spolek

Pukšice 16
Uhelná Příbram
582 82 Golčův Jeníkov
IČO: 22769056
DIČ: CZ22769056


Igor Chaun
Šárka Hudečková
Lucie Scantlebury
Veronika Pěkná